Vstup do nového, jiného světa!
Líbí se ti tenhle obrázek? Ale to není jen obrázek! to je místo na kterém se teď necházíš!
Tohle je král téhle kouzelné země! Je to kůň Amadeus, který kraluje nad všemi mustangy, kteří zde žijí. Toto místo nemůžeš najít, nemůžeš ho navštívit. Tohle místo je jen pro koně...
Nikdo neví, kde tohle místo je, nikdo neví, jak vzniklo, nikdo neví, jestli vlastně existuje. Zajímá vás to? přčtěte si příběh!
Když jsem otevřel oči, myslel jsem, že jsem v nebi. A měl jsem pravdu...skoro. Přede mnou se rozprostírala nekonečná louka plná květin a...koní? Co tam dělali mí druzi? Všichni se pásli a vypadali spokojeně...až moc. Copak mě nesrazilo auto? Vzpoměl jsem si na ten okamžik: řítím se dolů po svahu, abych konečně unikl tomu strašému randálu a těm bleskům nade mnou. Můj člověk leží na zemi a něco křičí. Já mu ale nerozumím, jen vím, že jeho hlas zní zoufale. Pak znovu uslyším ten rachot. Pak ještě něco, co se ale tomu rachotu nepodobá, jeko...nějaká divná hudba...ale hlasitá a naléhavá...blíží se ke mně...podívám se za ní...odkud vychází? Pak jsem spatřil světla auta a...tma. A teď jsem tady. zvedl jsem se na nohy. Ještě jednou jsem se rozhledl a zaržál jsem. Koně na louce se otočili a jeden z nich mi odpověděl vyzívavým zaržáním. Přišel jsem k nim. Koně byl různě staří, různých plemen a zbarvení . Jeden kůň byl ale krásně bílý. Přišel jsem k němu a tázavě jsem se něj podíval a zastříhal jsem ušima. Kůň si odfrkl a pohodil hlavou směrem k loukám a pak se na mě podíval. Chce snad abych se tady nimi pásl? Kůň do mě strčil nosem. A tak jsem se s nimi začal popásat...
Uběhlo několik dní. Našel jsem tady přátele a bylo mi tu dobře. Pak se ale jednou stalo něco zvláštního. Můj přítel, hněý valach, upadl na zem. chvíli se třepa a pak...zmizel. Vážnš se to stalo? Opravdu zmizel ? Podíval jsem se na ostatní koně. Někteří sklonili hlavy k místu, kde předtím ležel a někteří zaržáli. Pak se opět vrátili k popásání. Co se to děje?...
Žil jsem na tomto místě, kterému jsem začal říkat Koňský ráj, ještě několik dní. Za tu dobu se ohle ještě několikrát opakovalo. I má přítekyně, černá klisna, stejně zmizela a taky malé rezavé hříbě spolu s hnědým hříbětem. Ale také se tu objevovali další koně. A vždycky to bylo stejné. Stejně jako jsem se objevi já. A vždy přišel novému koni, bílý kůň vstříc....
Jednou jsem tak ležel ve stínu pod stromem, když mě začalo poled břicho. Bylo to horší a horší. Pak sem měl pocit jako by mi někdo něco tahal z břicha. Pak jsem těžce dýchal...a pak...težce jsem vydchl a zavřel oči. Tma.
Otevřel jsem oči. Ležel jsem na čisté podestílce ve stáji. Klisna mě začala olizovat. Byl jsem hříbě. Znovu jsem se zrodil.