3. část
A už jsme frčeli! Vítr mi fučel v uších. A už jsme jeli po prvním mostě!
Z mostu jsem uviděla, že první dva praporky jsou na pravé straně. Tak jsme zabočili na pravo. Málem jsme obě spadly! Byl tam malý kopeček ze kterého jsme přeleteli tryskem.
A projely jsme stanovištěm mezi praporky.
Jely jsme a jely. Fičely a fičely. Vítr mi cuchal vlasy a Kim pohazovala hlavou, jak jí kštice padala do očí. Náhle jsemnapravo uviděla vodní mlýn. A za ním most.
Přejely jsme přez most a hnaly se dál.
Netrvalo to moc dlouho a už jsme se řítily k vesnici. Kim byla politá potem a mě už bolely nohy. Byl to těžký závod!
Dojely jsme do cíle! Zastavila jsem Kim a sesedla.
Majitelka stáje: Páni! To bylo super! Když tvá maminka vyhrála závod, měla čas šest minut a dvacet sekund. Ty jsi to projela za šest minut a čtyřicet sekund! Takový čas nezvládl žádný nováček a jen pár z pokročilejších závodníků! Bylo to super! Máš talent po mamince.
Áďa: Ty jo! Tak to jste mě potěšila. Fakticky. Díky moc, ale já už musím jet! Máma mě už určitě dávno hledá!
Majitelka stáje: Ale máš to domů daleko. Nechceš tu přespat?
Áďa: Né děkuji. Radši už vyjedu. Naschle!
Majitelka stáje: Tak zatím a ještě jednou hrozně moc děkuji za to, jak si pomohla Sunnymu.
Áďa: Nashle!
A už jsme opouštěly nádhernou vesničku Veledaile.
Ano cesta domů byla daleká a nemohla jsem Kim ještě víc unavit. Bude trvat dlouho než se dostanem do Hillcrestu...a kudyma pojedem? Přece nemůžeme jet přes Mědvědí les! Ale to je jediná cesta nebo ne? Ne. Náhle se mi vybavila ta stará, trávou zarostlá cesta. Už ji nikdo nepoužíval, ale pro koně byla průjezdná. A tak jsme vyjely....
Asi po dvou hodinách jsme konečně začali stoupat po skalách. Po té známé, kameny prostřené cestičce.
Ale co to? Kim najednou začala packovat a kopyta jí podlouzávali pod kameny. Stávalo se nám to často, ale nikdy ne tak moc. A najednou...
Kim sjela kousek ze skály....a pak se po ní začala klouzat dolů. Žalostně ržála a snažila se postavit, ale nešlo to. Jen tak se klouzala dolů. Stoupla jsem si do třmenů a začala tahat za oteže, ale i kdyby chtěla Kim se prostě nemohla vrátit na hřbet skály. Co teď?
Kim trhala hlavou, ržála jako o život, ale nic nepomáhalo. Znáte to, když jdete z kopce? Snažíte se jít co nejpomaleji, ale někdy se prostě rozutíkáte dolů? No tak Kim se prostě podvolila gravitaci, která ji táhla dolů se svály...a rozcválala se dolů.
Bylo to příšerné! Už jsem si říkala "Tohle je můj konec!" když v tom....stalo se něco ještě horšího než klouzání a běh ze skály. Kim se odrazila zadníma nohama....a skočila ze skály!
Komentáře
Přehled komentářů
Tenhle díl je úžasnej.Jsi dost dobrá,takže bys měla dělat mnohem víc komixů.A jinak...souhlasím s Naty :o)
Joooo!
(Natalpeht, 29. 5. 2009 14:55)Jo! pokracuj! prosim! hlavne v tom prvnim! je to bomba! ale mohlo by tam byt neco vic...treba ze maji kluka...chodi do skoly....nebo treba zaríkávání koní...tohle je nudáááá!
Mám pokračovat?
(Linda-majitelka bolgu, 26. 11. 2008 15:58)Ahoj lidičky. Vypadá to, že nejevíte moc zájmu o druhý komix. Prosím napište do komentářů jestli mám pokračovat.
Supr
(Kiki, 2. 7. 2010 11:30)