Všechno o mě
Narodila jsem se 7.listopadu v Uherském Hradišti kde bydlím dodnes. Můj život začal v mateřské školce v Dolním Němčí, kde pracuje moje mamka. Seznámila jsem se tam se spoustou dětí, ale dvě děti jsou dodnes důležitou součástí mého života. První holčička se jmenuje Adéla, stejně jako já. Je to má opravdu moc dobrá kamarádka, se stejnou láskou ke koním. Druhá holčička je moje "záhada". Jmenovala se Janička Petruchová. Mám v paměti jak jsme si hráli s postavičkami koníků, jako by to bylo včera. Měla blonďaté vlasy a milý obličej. Od té doby jsem ji neviděla a tak prosím každého kdo ji zná, prosím napiště mi pokud ji znáte! Třeba nějaký kontakt nebo tak. Předem moc děkuji.
Když jsem měla jít na základní školu vypukl spor. Chtěla jsem zůstat s dětmi s Dolního Němčí a měla bych to blíž k mamčině práci...a tak jsem chtěla jít na školu do Dolněmčí. Mamka mě ale nakonec přihlásila na sportovní školu do Uherského Hradiště, vzdálenou od našeho panelového domu jen pět minut. První rok jsem seděla v lavici s milou dívenkou Terčou. Už ten první rok byli ze mě a Terči NNK. Ale Ještě ten rok se k nám přidala ještě dívenka Amálie/Amča. Dalších pět jsme s Amčou spolu seděli v lavici a do teď je to má nejlepší kamarádka...
Jenomže naše přátelství si vyzkoušelo velmi tvrdou zkoušku. Byli tady přijímací zkoušky na gymnázium. Amča neměla pochybnosti, že se dostane, ale já ano (teda né pochybnosti o ní, ale naopak o mě). Když jsme vyděli výsledky, málem jsme obě padli! Já jsem se dostala...ale Amča ne. Tohle byla ale teprve polovina zkoušky! Tu první jsme zvládli bez konfliktů, Amča se na mě kvůli tomu nenaštvala ani nic podobného, ale byla tu druhá zkouška...nebo spíš druhá část té první. Amča se nakonec vydala cestou za jazyky...na škole Unesco zaměřené na cizý jazyky se jí moc zalíbilo a mě se nakonec zalíbilo na gymplu jenomže...
Jak to většina lidí zná, v šesté třídě přichází víc učení a já i Amča jsme okusili ostrou kyselost šprtání a špatných známek. Bylo to těžké a někdy jsme na sebe vůbec neměly čas...naše přátelství se skoro vytratilo...
Nakonec to ale dobře dopadlo. Teď už na sebe s Amčou čas máme a vidíme se několikrát týdně. I když jsme si na nových školách našli spoustu přátel, zatím si ani jedna z nás nenašla lepší než je ta druhá...
Važte si přátelství!!!
Komentáře
Přehled komentářů
hej ady fakt díky a ty myslíš jako adu šídlovou??? :D:D:D hej to je upa skvělí článeeeeeek díky :*
pěkné
(hádej..., 9. 11. 2008 13:09)ado taky jsi mi skoro vyrazila dech....už si to amča četla?ani jsi mi neřekla že máš tento blog...náhodně jsem na něj najela a podle toho co jsem četla jsem zjistila,že to budeš určitě ty...tento článek mi to jenom potvrdil...:-)
Hezké...
(Terka Voltemarová, 13. 8. 2008 14:56)Ady, skoro jsi mi vyrazila dech. Je to úžasné.
Díkyyy
(Amájkaaaaaa, 10. 11. 2008 13:38)